Les Žďár a co o něm nevíte

Pokud Vám připadá předchozí putování příliš dlouhé nebo chcete poznat podrobněji nedaleké okolí Rudy nad Moravou a Olšan, přijměte prosím pozvání do lesa Žďár.
Les Žďár leží severně od Olšan a nejsnazší cesta k němu vede okolo Doubravského dvora a hájovny. Osou celé oblasti je Doubravský potok, jenž z části napájí rybník a pak se již značně znečištěn splašky vlévá u Černé cesty do Moravy.
Celé území bylo již od středověku intenzivně využíváno. Samotný název Žďár napovídá, že se zde tzv. "žďářilo", tedy původní nedotčené bukové pralesy se vypalovaly a kácely. V lese se zakládaly milíře na dřevěné uhlí a pásl se dobytek. Tento pro les neutěšený stav trval až do poloviny 19.stol., ale rány se nezacelily dodnes. Ještě dnes zde nalezneme na slunných svazích řídké zakrslé doubravy s bohatým pokryvem trav a lišejníků a nebo uměle založený smrkový porost, který je vystaven v nižších polohách řadě nepříznivých jevů (sucho, houbové infekce a hmyzí škůdci). Koncem 19. stol. a v 50. letech minulého stol. přilákal Žďár pozornost geologů díky svému bohatství ukrytým pod povrchem. Centrální část Žďáru je tvořena hadcovým masivem. Hadec je hornina na našem území poměrně vzácná a snadno ji poznáváme podle tmavě zelené barvy a bílého povlaku tvořeného zvětralinami. Hlavní složkou hadce jsou šupinky serpentinitu. Jako přídatné minerály zde najdeme především olivín a pak chalcedon, který vzniklé dutiny vyplnil rozličnými kulovitými útvary, vytvářejícími nádherné miniaturní jeskyňky. Dále hadec obsahuje přírodní azbest, opál a především zde byl prvně na Zemi objeven minerál zvaný enstatit. Nalezeny zde byly i nádherné krystaly zirkonu, amazonitu i jiných nerostů. Pozůstatky po této činnosti dodnes nalézáme v podobě z části zasypaných štol nebo i jednoho zabezpečeného geologického vrtu pod vrcholem Šošoly nad Hosticemi. Žďár je významný také z hlediska dendrologického (z hlediska nauky o dřevinách). V současném vědeckém pojetí je tato oblast společně s Raškovským hadcovým vrchem a podobnými ostrůvky na Bruntálsku, považována za kolébku populace jesenického modřínu opadavého, který zde přežil jako živoucí pamětník doby ledové. U nás se tato dřevina vyznačuje ohromnou vitalitou a schopností obsazovat volné plochy a pastviny.
Největší význam Žďáru však spočívá v několika segmentech původního dubobukového a bukového lesa na hadci. Les je častokrát tvořen zakrslými a pokroucenými stromy, což je přirozený důsledek extrémních podmínek stanoviště. Tyto původní hadcové bučiny se však nevyskytují na žádném jiném místě v republice, kde se vyskytují ať už původní, nebo uměle založené bory. Buk je zde, jako i na ostatních podhorských hadcích, životaschopný a to především díky vlhčímu klimatu. Jelikož takové lesní společenstvo není nikde jinde popsáno, bude se asi muset trochu poopravit a doplnit odborná literatura o nový pojem - zakrslé bučiny na hadci. Současně s tím je také třeba změnit úhel pohledu na tuto zajímavou horninu v podmínkách podhůří Jeseníků. Tato fakta řadí les Žďár mezi přírodovědně hodnotná místa v ČR.
Zvláště na jaře a v létě tato místa prozáří svěžest a radost z nového stvoření v podobě statných bílých květů silenky nadmuté, modrých květů zvonků broskvolistých, které snad přivál teplý jižní vítr a jejichž cesta zde končí, protože jim drsnější klima nesvědčí. Naopak z našich hor se až sem, do těchto již poměrně nízkých a teplých poloh, přestěhoval např. kokořík přeslenitý a příbuzná olše lepkavé, olše šedá. Ze zákonem chráněných druhů zde roste na několika skalkách lomikámen cibulkonosný a druh rostoucí pouze na hadci, a to kadeřavá kapradina, sleziník hadcový. Jeho věrnými druhy na více zastíněných skalkách je sleziník červený a osladič obecný. Roste zde i naše nejmohutnější kapradina - hasivka orličí, kterou jen těžko v lese přehlédneme.
A ptáte se, co zajímavého nám zde po lese běhá či létá? Z těch nejmenších bych snad jen zmínil jednoho zástupce hmyzí říše - mravkolva běžného, známého z knihy Ondřeje Sekory. Jeho larvy si hloubí mělké jamky, do kterých pak zákeřně chytají zvídavé mravence. Teplé skalky jsou domovem ještěrek hnědých a méně hojné zmije obecné. Ze zástupců sov ve Žďáře hnízdí naše největší sova - výr velký (Bubo bubo), který se do měsíční noci ozývá svým krátkým hu-hu-hu a také nejmenší sova - sýček obecný, ale i hojně se vyskytující puštík obecný. Dalším významným obyvatelem Žďáru je až z rovníkové Afriky každý rok přilétající čáp černý, který na rozdíl od svého bílého příbuzného je více plachý a hnízdí jedině v lesích. Skalní dutiny vyhovují našemu největšímu zástupci lasicovitých šelem - jezevci lesnímu a nezvanému podnájemníku jeho podzemního hradu - lišce obecné.
Mým cílem nebylo popsat vše, s čím se ve Žďáře potkáte, ale upozornit na to, že skvosty naší přírody nejsou jen v přísně chráněných územích, ale i za ploty našich zahrad. Našim cílem je tyto poklady objevovat a zachovat pro příští generace, jinak bychom totiž už brzy neměli ani co našim dětem ukazovat a to přece nechceme, že?!