Pokud Vám připadá předchozí putování příliš dlouhé nebo chcete
poznat podrobněji nedaleké okolí Rudy nad Moravou a Olšan,
přijměte prosím pozvání do lesa Žďár.
Les Žďár leží severně od Olšan a nejsnazší cesta k němu vede
okolo Doubravského dvora a hájovny. Osou celé oblasti je Doubravský
potok, jenž z části napájí rybník a pak se již značně znečištěn
splašky vlévá u Černé cesty do Moravy.
Celé území bylo již od středověku intenzivně využíváno. Samotný
název Žďár napovídá, že se zde tzv. "žďářilo", tedy
původní nedotčené bukové pralesy se vypalovaly a kácely. V lese
se zakládaly milíře na dřevěné uhlí a pásl se dobytek. Tento
pro les neutěšený stav trval až do poloviny 19.stol., ale
rány se nezacelily dodnes. Ještě dnes zde nalezneme na slunných
svazích řídké zakrslé doubravy s bohatým pokryvem trav a lišejníků
a nebo uměle založený smrkový porost, který je vystaven v nižších
polohách řadě nepříznivých jevů (sucho, houbové infekce a
hmyzí škůdci). Koncem 19. stol. a v 50. letech minulého stol.
přilákal Žďár pozornost geologů díky svému bohatství ukrytým
pod povrchem. Centrální část Žďáru je tvořena hadcovým masivem.
Hadec je hornina na našem území poměrně vzácná a snadno ji
poznáváme podle tmavě zelené barvy a bílého povlaku tvořeného
zvětralinami. Hlavní složkou hadce jsou šupinky serpentinitu.
Jako přídatné minerály zde najdeme především olivín a pak
chalcedon, který vzniklé dutiny vyplnil rozličnými kulovitými
útvary, vytvářejícími nádherné miniaturní jeskyňky. Dále hadec
obsahuje přírodní azbest, opál a především zde byl prvně na
Zemi objeven minerál zvaný enstatit. Nalezeny zde byly i nádherné
krystaly zirkonu, amazonitu i jiných nerostů. Pozůstatky po
této činnosti dodnes nalézáme v podobě z části zasypaných
štol nebo i jednoho zabezpečeného geologického vrtu pod vrcholem
Šošoly nad Hosticemi. Žďár je významný také z hlediska dendrologického
(z hlediska nauky o dřevinách). V současném vědeckém pojetí
je tato oblast společně s Raškovským hadcovým vrchem a podobnými
ostrůvky na Bruntálsku, považována za kolébku populace jesenického
modřínu opadavého, který zde přežil jako živoucí pamětník
doby ledové. U nás se tato dřevina vyznačuje ohromnou vitalitou
a schopností obsazovat volné plochy a pastviny.
Největší význam Žďáru však spočívá v několika segmentech původního
dubobukového a bukového lesa na hadci. Les je častokrát tvořen
zakrslými a pokroucenými stromy, což je přirozený důsledek
extrémních podmínek stanoviště. Tyto původní hadcové bučiny
se však nevyskytují na žádném jiném místě v republice, kde
se vyskytují ať už původní, nebo uměle založené bory. Buk
je zde, jako i na ostatních podhorských hadcích, životaschopný
a to především díky vlhčímu klimatu. Jelikož takové lesní
společenstvo není nikde jinde popsáno, bude se asi muset trochu
poopravit a doplnit odborná literatura o nový pojem - zakrslé
bučiny na hadci. Současně s tím je také třeba změnit úhel
pohledu na tuto zajímavou horninu v podmínkách podhůří Jeseníků.
Tato fakta řadí les Žďár mezi přírodovědně hodnotná místa
v ČR.
Zvláště na jaře a v létě tato místa prozáří svěžest a radost
z nového stvoření v podobě statných bílých květů silenky nadmuté,
modrých květů zvonků broskvolistých, které snad přivál teplý
jižní vítr a jejichž cesta zde končí, protože jim drsnější
klima nesvědčí. Naopak z našich hor se až sem, do těchto již
poměrně nízkých a teplých poloh, přestěhoval např. kokořík
přeslenitý a příbuzná olše lepkavé, olše šedá. Ze zákonem
chráněných druhů zde roste na několika skalkách lomikámen
cibulkonosný a druh rostoucí pouze na hadci, a to kadeřavá
kapradina, sleziník hadcový. Jeho věrnými druhy na více zastíněných
skalkách je sleziník červený a osladič obecný. Roste zde i
naše nejmohutnější kapradina - hasivka orličí, kterou jen
těžko v lese přehlédneme.
A ptáte se, co zajímavého nám zde po lese běhá či létá? Z těch
nejmenších bych snad jen zmínil jednoho zástupce hmyzí říše
- mravkolva běžného, známého z knihy Ondřeje Sekory. Jeho
larvy si hloubí mělké jamky, do kterých pak zákeřně chytají
zvídavé mravence. Teplé skalky jsou domovem ještěrek hnědých
a méně hojné zmije obecné. Ze zástupců sov ve Žďáře hnízdí
naše největší sova - výr velký (Bubo bubo), který se do měsíční
noci ozývá svým krátkým hu-hu-hu a také nejmenší sova - sýček
obecný, ale i hojně se vyskytující puštík obecný. Dalším významným
obyvatelem Žďáru je až z rovníkové Afriky každý rok přilétající
čáp černý, který na rozdíl od svého bílého příbuzného je více
plachý a hnízdí jedině v lesích. Skalní dutiny vyhovují našemu
největšímu zástupci lasicovitých šelem - jezevci lesnímu a nezvanému
podnájemníku jeho podzemního hradu - lišce obecné.
Mým cílem nebylo popsat vše, s čím se ve Žďáře potkáte, ale
upozornit na to, že skvosty naší přírody nejsou jen v přísně
chráněných územích, ale i za ploty našich zahrad. Našim cílem
je tyto poklady objevovat a zachovat pro příští generace,
jinak bychom totiž už brzy neměli ani co našim dětem ukazovat
a to přece nechceme, že?!
|