Co je zde tak zajímavého?
Přírodní park Březná byl zřízen teprve nedávno, 13. května 1997 Okresním úřadem v Šumperku na úctyhodné ploše 11 600 ha. Důvodů pro zachování cenných přírodních, geologických, geomorfologických a paleontologických území a především krajinného rázu, je hned několik. Reliéf celého území, vzhledem hodně blízký Vysočině, je tvořen rovinatými a mírně zvlněnými náhorními plošinami se soustavou hluboce zaříznutých údolí, kterými si klestí potůčky svoji cestu do říčky Březné, případně do Moravské Sázavy. Říčka Březná, pramenící v nadmořské výšce 890 m.n.m. v Hanušovické vrchovině, protéká přírodním parkem v hlubokém údolí. Vytváří tak přirozenou hranici nejen přírodního parku, ale i dvou výše zmíněných království (dnes bychom řekli spíše krajů - Olomoucký a Pardubický). Nejnižším bodem tohoto přírodního parku je údolí Moravské Sázavy u Zábřeha s nadmořskou výškou okolo 290 m.n.m. Jádrem přírodního parku jsou však rozlehlé náhorní plošiny Zborovské vrchoviny ležící v nadmořské výšce od 400 m.n.m. až po nejvyšší bod, s příznačným názvem Pustina - 626 m.n.m. Příroda je zde i přes často neblahý vliv člověka zachovaná v takovém stavu, že je schopna i nadále autoregulace a veškeré přírodní ekosystémy, včetně těch lesních vykazují vysoký stupeň ekologické stability.

Geologická zajímavost a nebo projev pekelných sil?
"Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi ..." Geologické podloží celého území je z velké části tvořené hrubozrnnými žulami, zbylou část tvoří různé druhy metamorfovaných hornin. Právě specifická odlučivost žuly a intenzivní zvětrávání této horniny v současných klimatických podmínkách je příčinou vzniku řady mystických míst tvořených ohromnými kulatými balvany, které jsou jako hrášek rozesety po lesích i lukách. Není divu, že si lidé v minulosti tyto kameny spojovali s nadpřirozenými bytostmi a váže se k nim i několik pověstí. Ta jedna například vypráví o jednom sedlákovi z Horních Studének, který uzavřel s ďáblem sázku. Zaprodá prý svůj život mocnostem pekelným, pokud se podaří ďáblu postavit přes noc nedaleko vsi hrad. Jestliže to však ďábel nesplní, bude sedlák zahrnut bohatstvím a velkým majetkem po celý svůj život. Ďábel se sázkou souhlasil a byl si jist, že ji vyhraje. Celou noc lámali čerti v okolních horách kámen a snášeli na staveniště. Noc však rychle ztrácela svou vládu a za ranního kuropění ohlásil nový den kohout svým zakokrháním, čímž ďábel ztratil svoji sílu a sázku prohrál. Němými svědky horlivé stavební činnosti pak zůstaly po kraji poházené kameny, tak jak je nad ránem upustili čerti.
Údolí říčky Březné je lemované vysokými skalními výchozy, z nichž se nám nabízí překrásné výhledy na celé údolí i protější svahy Cukrové boudy, které jsou pokryty rozsáhlými komplexy přirozených bučin s jedlí.

Kraj bledulí, temných hvozdů a průzračných řek
Nejvýstižnějším znakem přírodního parku Březná by určitě byla jarní trvalka - bledule jarní. Koberce této zákonem chráněné rostlinky najdeme koncem března na vlhkých loukách v okolí osady Na Horách a obcí Horní Studénky, Drozdov a Jedlí. Zvláštní význam mají především druhově bohaté nivní louky okolo meandrující říčky Březné. Březnové bledule vystřídají nachové květy knotovky lesní, smolničky, kohoutka lučního a kakostu hnědočerveného. Na vlhkých místech roste kosatec žlutý, orobinec širolistý, sítiny a skřípina lesní. Okolo říčky Březné i okolo Moravské Sázavy, do které se Březná vlévá, jsou cenná lužní společenstva doplněná o slepá ramena a tůně, na které je vázán výskyt celé řady našich obojživelníků a drobných korýšů, dokonce je i domovem dnes stále vzácného raka říčního. Zvláště tato místa by si zasloužila větší pozornosti a legislativní ochrany. Skladba lužních lesů je přírodě velmi blízká. Okolo meandrující řeky se vyskytují vrbové olšiny s topolem bílým, vlhká stanoviště jsou dominantou jasanu ztepilého, jilmu horského a střemchy pozdní. Na sušších místech už roste i habr s dubem zimním, bukem a jedlí.
Březná je dravou a zpěněnou bystřinou, která díky své čistotě vytváří podmínky pro návrat ohrožených druhů zpět do přírody. Nebýt doposud nevyšetřené otravy ryb zhruba před pěti lety (pravděpodobně přemnožení toxických řas), byla by zde již dnes vysazená vydra. Avšak v důsledku tohoto úhynu se projekt reintrodukce zbrzdil. Dnes se však již z této katastrofy říčka pomalu vzpamatovává a nejen řeka samotná, ale i přilehlá ramena jsou plná především pstruhů potočních. Ze zástupců hmyzí říše bych snad vzpomenul jen vážku ploskohřbetou a šídlo páskované.
Dalším specifickým společenstvem typickým pro tento přírodní park jsou místy zachovalé přestárlé až rozpadající se bučiny s jedlí (Drozdovská pila, Olšany, údolí Moravské Sázavy). V těchto lesích najdeme i řadu vzácných rostlin v čele s kopytníkem evropským, hruštičkou menší a náprstníkem červeným. Zastoupeno je i keřové patro v čele se srstkou angreštem a zimolezem obecným.
V neposlední řadě stojí jistě za navštívení dvou vodních nádrží. Ta první leží nedaleko obce Nemile u Zábřeha a má i stejnomenný název - Nemilka. Dříve byla zásobárnou pitné vody pro město Zábřeh, dnes je spíše místem k oddechu a rekreaci. Za svůj nový domov si toto místo zvolil i pár bobra evropského, který se sem přistěhoval z Litovelského Pomoraví. Druhou významnou vodní plochou je rybník Sychrov, vzdálený zhruba kilometr severně po červené značce od Horních Studének. Je významnou ornitologickou lokalitou, jak pro běžně se vyskytující kachnu divokou, tak i pro volavku popelavou a čápa černého, který zde na několika místech již léta hnízdí. Z hlediska botanického je lokalita významná jako ukázka přechodu podmáčených luk v mokřadní společenstva vrby šedé, pětimužné, křehké a vrby jívy. Na jaře zde jsou bledule vystřídány pronikavě žlutými květy blatouchu bahenního a olšový lesík v květnu prozáří svými bílými kvítky kokořík mnohokvětý a tužebník jilmový.
Mezi vzácnější zástupce naší fauny patří v této oblasti především jelen evropský, čáp černý, výr velký, krahujec obecný, krkavec velký, datel černý, ledňáček obecný, sluka lesní, křepelka a koroptev polní.

Krajina remízků, pampeliškových luk a krav
Člověk tuto krajinu sedm století přetváří svojí činností k obrazu svému, i když někdy byl ten obraz hodně pošramocený a vzdálený k přírodě citlivému hospodaření. Celkový vzhled krajiny je výsledkem působení jak dějů přírodních, tak i antropického působení člověka. V současné polokulturní krajině Zborovské vrchoviny je působení člověka relativně citlivé a krajina se pomalu vzpamatovává z jizev, které jí způsobil člověk především během posledních čtyřiceti let. Největším ohrožením pro životní prostředí byla plošná meliorace a zcelování pozemků. Naštěstí se zcelování nedotklo veškeré zemědělské půdy a i v dnešní době je zhruba třetina této půdy rozdělena remízkami a liniovými společenstvy. Dřevinná skladba remízků je druhově bohatá, zastoupená lískou, vrbou jívou, jeřábem obecným, habrem, břízou bradavičnatou, osikou, jasanem, javorem klenem atd. Z keřů je to především šípek, hloh jednosemenný, bez černý, trnka, kalina obecná a vzácnější brslen evropský. Právě rozptýlená zeleň v krajině, vázaná kromě remízků i na malebné polní cesty lemované božími muky s možným posezením ve stínu starých lip, je nám určitou oázou v dnešní době a dává nám možnost se také zamyslet nad sebou samými a nad během událostí kolem nás. Stačí se jen zastavit a chvíli posedět s výhledem na obraz krajiny našich předků. Nejlépe je se sem vypravit třeba v květnu, kdy zdejší zelené pastviny se odějí do žlutého hávu pampelišek a bučení krav z protější stráně dokresluje idylku nedělního dopoledne. Není asi krásnějšího pohledu, když člověku nad hlavou šumí čerstvě olistěné břízky, z nedalekého políčka voní rozkvétající řepka a z malebné horské vísky, které dominuje jednoduchý, ale o to krásnější kostelík, se ozývá zvonění zvoucí na nedělní mši. Krajina, která dává život rostlinám a živočichům, je pro člověka zdrojem obživy, ale i duševní očisty a potěchou lidskému oku, tak taková je krajina přírodního parku Březná.

Člověk v krajině studených větrů
Mezi první sídla v těsné blízkosti přírodního parku patřil benediktýnský klášter z 13. století v údolí řeky Moravy, v příznačně se jmenující obci Klášterec. Po vyplenění husity se z něj zachoval zajímavý, pozdně gotický kostel s obvodovým zdivem kolem hřbitova. Dalším centrem civilizace bylo v témže století i rodící se město Zábřeh, v němž rod Tunklů postavil hrad, který byl později přebudován na renesanční zámek. Chránit obchodní cestu do Čech měl zase za úkol hrad na vršku nad dnešní obcí Hoštejn. V současnosti však zbyly z tohoto hradu jen nepatrné zbytky obvodového zdiva a na původním místě vyrostla mohyla na počest setkání se dělníků při stavbě železniční tratě - Severní dráhy Františka Josefa, která se stavěla souběžně od Pardubic a od Olomouce. Posledním významným sídlem bylo město Štíty, založené již roku 1278 okolo tvrziště, které společně s druhou tvrzí na nedalekém vrchu, který nese název Hraniční, měla za úkol chránit přístupovou cestu z Klodska na Moravu a do Čech.
Rod Tunklů z Brníčka se podepsal na tváři krajiny ještě jednou, a to výstavbou rozsáhlých komplexů rybníků od Olšan až po Zábřeh. Největší z nich se jmenoval Špalek a vešel i do známé pověsti o potrestání krutého Jiříka st. Tunkla. (MELZER a kol., 1993) Z této bohužel zašlé slávy rybníků se nám dodnes zachoval snad jen ten Sudkovský a pak třeba zbytky rybníčků u olšanské papírny. Donedávna však bylo údolí Moravy také územím s množstvím periodických tůní, lužních lesíků a podmáčených luk, která byla hnízdištěm vodních ptáků (čejka obecná, bahňáci apod.) Bohužel spontánní meliorace a přeměna těchto ploch ve "velké širé rodné lány" významným způsobem ochudily naši krajinu po celé naší zemi. Jen řeka Morava nám občas ukáže, kam až sahá její výsostné území. Myslím si, že naši předci věděli, proč zde raději jen pást dobytek a kosit louky.
Většina obcí má typický podhorský charakter, tvořený dříve vesměs malými usedlostmi místních chalupníků, kteří si přivydělávali výrobou kartáčů a knoflíků. Tyto usedlosti, doplněné několika málo statky v každé vsi a prostým, leč krásným kostelíkem či kaplí dokreslovaly a i dnes s určitou dávkou nadsázky dokreslují místní malebný ráz krajiny i lidských sídel. V každé obci dnes najdeme řadu architektonických památek v podobě stavení z 19. století a božích muk. Dominantní sakrální stavbou tohoto kraje je barokní kostel sv. Linharta v Horních Studénkách z roku 1672 s přistavěnými ambity pro odpočinek poutníků.
Novodobá historie tohoto kraje již není tak poklidná. Během druhé světové války zde působila partyzánská organizace "Zábřeh - sever" pod vedením kapitána Háječka, který nedaleko obce Drozdov padl v boji s německými jednotkami. Dodnes tuto dobu připomíná množství nebezpečné munice, ležící po lesích a rybnících okolo Drozdovské pily. Významnou aktivní odbojovou činnost kromě řady pomníčků připomíná i zrekonstruovaný partyzánský bunkr ležící při žluté turistické značce z Pivonína do Drozdova. Otevřený je však asi po osobní domluvě a ve významné dny. Místní rodák, spisovatel Vladimír Kőrner, se nechal inspirovat dobou válečnou a poválečnou a napsal řadu knih, jejichž děj se odehrává právě v této oblasti. (Cukrová bouda, Pramen života, atd.)
Konec druhé světové války v tomto kraji byl sice dramatický, leč Hitlerova tisíciletá říše se tady u nás zhroutila během dne jako domeček z karet. Z těch dramatických okamžiků snad jen vzpomeňme několikahodinové dělostřelecké ostřelování obce Jedlí z nedalekého Lázku, které ukončil až útok sovětských vojáků na tuto kótu zničením poslední německé bašty odporu. V Olšanech zase naopak byla při ústupu směrem na Bušín ostřelována německá kolona, načež zde zůstalo zničených 5 obrněných vozidel. Naštěstí nikdo z místních nepřišel k úhoně, protože 9. květen lidé trávili v lesích nad údolím a Na Horách. Jako památka zde zůstalo jen několik poškozených domů. Část německého tanku byla dle svědků použita jako mostek a dodnes ji nalezneme v louce vpravo od hlavní silnice hned za mostem v Bušíně.
Příroda je zde k lidem málo přívětivá, protože je zde kromě léta o poznání chladněji, než-li v údolní nivě řeky Moravy. Vítr se po širých pláních a remízkách prohání, až to člověku nahání husí kůži a studený déšť nejednoho poutníka zažene do tepla k praskajícímu ohni v kamnech. Zvláště ponuré a tísnivé jsou dny podzimní, kdy celou tuto "malou Vysočinu" přikryje bílý háv mlhy a chlad proniká až do morku kostí. Právě tehdy se teprve ukáže, kdo podstoupí trochu nepohodlí a vydá se do tichých a tlejícím listím vonících lesů. Paní zima vládne v tomto kraji od konce listopadu až do půlky března a obce se často stávají zavátými a odříznutými od světa, ovšem to je činí romantičtějšími, jako by Ladovi vypadly z obrázků. Jaro je zde naopak explozí všeho živého a ticho luk a polí je vystřídáno štěbetáním a radostí z nového života. Ovšem i v létě dokáže poutníka tento kraj překvapit velice chladným a deštivým počasím. Zdálo by se, že to není vůbec kraj pro zdravý a pokojný život, ovšem opak je pravdou. Například v obci Horní Studénky se lidé dožívají běžně nadprůměrně vysokého věku. Řada místních starousedlíků zde strávila více jak jedno století života. Však o tomto zvláštním fenoménu byly natočeny již dva televizní programy. Že by zde nalezli recept na dlouhověkost? Podle místních obyvatel za touto zvláštností stojí zvláštní druh mořského větru, který se zvedá o svahy našich hor a zde právě v plné síle dopadá zpět k zemskému povrchu.
Demografický vývoj kraje vykazuje mírný pokles (největší pokles byl způsoben odchodem obyvatel do pohraničí po skončení druhé světové války), ovšem lidé se dnes opět pomalu vrací do kraje svých předků, což je příslibem pro budoucnost.

Užijte si báječného klidu a občerstvěte svoji duši
Přijměte pozvání do tohoto překrásného kraje. Možností, jak se dostat přímo do jádra přírodního parku je celá řada. Rozhodně nejvýhodnější výchozí stanicí je Zábřeh, z kterého se snadno dostanete autobusem do většiny obcí ležících v přírodním parku Březná. Určitou alternativu skýtá možnost jet vlakem do stanic Bohutín, Bartoňov, případně podstoupit velice zajímavou jízdu lokálkou do Štítů.
Za navštívení stojí veškerá zmíněná místa, avšak neměl bych zapomenout na několik zajímavostí, která také stojí za zhlédnutí. Tou první je odtržená část Olšan, tzv. Olšanská hora s několika usedlostmi a krásnou kapličkou zasvěcenou sv. Martinovi. Odtud nás zavede polní cesta do překrásné vísky ve stráni, Horních Studének, s řadou historických usedlostí a s výše zmíněným barokním kostelem sv. Linharta. Milovníky zvěře a především děti určitě zaujme faremní chov daňků a muflonů v těsné blízkosti obce. Ať už do tohoto kraje zavítáte v období mrazivých říjnových rán, nebo během krásného počasí s dalekou dohledností, tak vás určitě tento kraj nadchne. Překrásné scenérie se nabízejí člověku od obcí Pivonín, Drozdov či Jedlí. Místem k nejkrásnějším výhledům je kopec s převaděčem nad Horními Studénkami a vrchol Háječek (603 m.n.mm) mezi Zborovem a Svébohovem. Zasloužené odměny se dočká unavený poutník, neboť se mu otevře pohled na celé panorama Hrubého a Nízkého Jeseníku, jež se táhne až k Olomouci, na jihu se rozprostírá Litovelské Pomoraví, které přechází v Zábřežskou pahorkatinu s nejvyšším bodem Lázek (714 m.n.m.). Severozápadním směrem se již rozkládají Orlické hory s Bukovou horou, Suchým vrchem (995 m.n.m) a Boudou. Severní obzor nakonec cloní mohutný věnec lesů rozprostírajících se na masivu Hanušovické vrchoviny s nejvyšším bodem Jeřáb (1003 m.n.m.).
Teď zahoďte své všední starosti a vydejte se do přírody, no třeba právě do přírodního parku Březná.